Básničky přes Čáru

Básničky přes Čáru

Sbírka svébytných básniček určena především pro obyvatele Brna. Nejde ani tak o poezii, jako spíše o rýmované glosy o místech, zákoutích a budovách, které každý, kdo nějaký čas v moravské metropoli pobýval, dobře zná. Vtipy a pointy jsou často založeny na brněnských reáliích, o nichž se vesměs nikde nedočtete.

Brňané i Brňáci totiž dobře ví, koho mohou potkat v Myší díře, kolik zábradlí musí překonat při přestupování na jinou šalinu u Hlavního nádraží či kolik stánků s langoši okupuje cestu od zastávky Přístaviště k veliké kotvě u hladiny pryglu.

Na Zelňáku

Koupil jsem od lokálního farmáře
pro svou milou jahody.

A sakra. Jsou z Makra.

Hned mi byly vysvětleny důvody.
Prý jestli mi vážně přijde normální,
že ‚lokální‘ farmáři maj v předjaří
vedle jahod vyrovnány banány?

Pak mi řekla moje milá do očí:
„Příště mi kup cibuli.“
V představách, jak pojmout naše výročí,
jsme se zjevně minuli.

 

Na Pryglu

Skryt na břehu za tůjí
pozoruji lidí hordu,
jak zároveň šlapou a zároveň pádlují
na šlapaddleboardu.

 

Nádraží

Dvě stě metrů před hlavákem
osobní vlak ze Zaječí
brečí naftu, smrká olej,
kolečka ho strašně bolej.

Ať se snaží, jak se snaží, nevejde se na nádraží.
Prostě mu to nedovolej.
Přednost tady mají přece
vlaky RailJet, ÍCé, ÉCé,
vlaky, co maj nóbl WéCé s osmnácti svítícími tlačítky,
vlaky, kde si z pojízdného vozíčku
můžeš koupit za pět euro kávičku,
za deset kus Marlenky.
Vlaky, kde si průvodčí už umí načíst Qé eR kód tvý onlajn byznys jízdenky…

Brečí vláček ze Zaječí,
vždycky ho to poničí.
Už bezmála dvacet minut
trčí v Horní Heršpiči.